Brazilec > Peníze
Zpytuju svědomí že jsem tam předevčírem Kevina nechal. Kdoví co se mu mohlo stát. Ponaučení: pomoct opilému Brazilci kterého znáš jednu noc je důležitější než tvoje Římská práce. Zapamatovat. Tato emoce bude relevantní pro situace po dnešní směně.
John “má rád sausages"
Při večerním chatování s Johnem (sedíme 2m od sebe) řešíme zítřejší snídani. Konstatujeme, že snídaně v Itálii nejsou žádná sláva a dostáváme se k tomu jak se snídá v Indonésii a v Česku. Zmiňuji, že jsou Češi divní protože jedí na snídani párky, načež on odpovídá "I like sausages". Můj odvážný plán "spát jen v trenkách" si rozmýšlím.
Snídaně (no sausages)
Ráno snídám s Johnem a potom ťukám do PC v kavárně, a pomáhám staršímu Italovi přečíst heslo od WiFi. Říká, že (taky) programuje a kupuje mi capuccino. Mířím na můj druhý den v práci. Dnes už snad bez celotělotřesu a s pořádným italským obědem 🤤
O mé práci
První normální směna je tedy za mnou, má povinnost je pomáhat na baru: nosím flašky, ledy, servíruju základní věci jako pivo, kafe, kolu, mojito, pinacoladu, umívám sklenice, servíruju tiramisu. Práce to je všechno jen ne příjemná. Moje jazyková strategie je následující: čekám na nějaké klíčové sloveso jako portare, prendere, fare, lavorare a podstatné jméno, většinou sotto (nahoru) nebo giu (dolů), nebo jméno nějakého drinku. Podstatné jméno lze nahradit nějakým ukazovacím gestem. Vydá-li se některý z nadřízených mimo toto jazykové teritorium, buď bloudím skladem, barem, hledám na Google překladači, nebo se tupě usmívám. A oni se na mě potom dívají jako na někoho kdo se tupě usmívá.
Doplňující dotazy, pro ujištění, že zadání chápu, samozřejmě nepřichází v úvahu, protože netuším, jak je formulovat, takže nezbývá než něco zkusit nebo tupě čumět. Většinou mě personál ve snažení podporuje. Někdy se bohužel zlobí, např když místo broskvového ledového čaje servíruju zelený horký čaj. Pozitivum: po práci dostávám napapat 😋.
Včerejší směna byla peklem pro břicho, dnes pro hlavu. Vyloženě očistec. Netuším, kde najdu víno XYZ (i když mi to bylo ukázáno 3x), špatně míchám mojito (i když mám v CV napsáno 4 roky experience).
Zpětně soudím, že jsem ve svém CV fauloval - "4 roky experience jako číšník a barman", znamenalo že jsem každý rok pracoval 2 měsíce (přes prázdniny). To dělá dohromady 4 roky, čistého času (ale jen) 8 měsíců. Práce barmana z toho je třeba 1. Ještě k tomu to bylo před 2 lety, a “experience” to byla tak trochu na punk - neměl jsem training tak jsem si vymýšlel a Googlil. Zkušenosti mé barmanské tedy nejsou 4 leté ale spíše týdenní - ani to ne.
Končí to tedy nazlobenými, netrpělivými výrazy a párkrát otrávené věty ohledně mých """4 roků zkušeností""". Pocit že jsem neschopný mi asi chyběl. Je to spirituální cvičení. Většinu směny se snažím soustředit ať se soustředím, místo přemýšlení nad nesmyslností této práce, tohoto výletu, mě, svých nápadů, života.
Dostávat pohled “ty jsi úplný hlupák” je k nezaplacení.
7 dní bez pauz
Francesco je hlavní barman a má hlavní podpora. Je neuvěřitelně trpělivý a furt mi říká ať sleduju jak se hýbe, pracuje, ať poslouchám a učím se. Mám 7 dní na to, ať se tu naučím fungovat. V plánu je 7 dní dvojitých směn - tedy 7x12h. No days off. Francesco mi dává RedBull (v 6 odpoledne) (důležitá informace pro zbytek dnešního příběhu) a po konci práce říká, že to zvládnu a že mi alespoň vyrostou koule. Ale ať teď jdu rovnou domů (hihi) a dobře se vyspím.
Kevin, Ukrajinka, Indka, Pařížan (nejdu spát)
Přistihuji se, že někdy vymýšlím jak aktuální moment zvěčním v Písmu (blogovém). Vzhledem k tomu, že mě čeká týden práce a ničeho jiného, se bojím, že zklamu obecenstvo nudným obsahem. Není tomu tak! Dnešek bude ještě dobrodružný.
Po konci práce následuje série několika okolností a hloupých rozhodnutí.
Píšu Johnovi v jednu v noci jestli je vzhůru. Neodepisuje. Píše mi Kevin jestli nejdu na rozlučkové pivo. Odepisuju. Říká, že u nebo můžu přespat. Ač mi je důležitost spánku pro mé následují dny naprosto jasná, rozhoduju se že zajdu za Kevinem, ale že si nic nedám (alkohol).
Jedu za nimi na půjčeném elektrokole (15 min jízdy za 2.5€) a zjišťuji, že se mezitím potkal se Španělkou, Ukrajinkou, Indkou a Pařížanem. Bavíme se a překvapivě společně přeskakujeme všechen smalltalk a otevíráme asi 20 extrémně zajímavých témat a ani jedno nedokončujeme. Všichni jsou extrémně zajímaví a Ukrajinka je velice hot a má úžasný britský přízvuk.
Za jednu noc (spím) ve dvou hotelech
Jsou 2 v noci a já počítám, kolik času mě bude stát cesta ke Kevinovi. 40 minut tam a 40 zpátky. Jsou 2 hodiny v noci a v 11:30 musím být v práci. Nic moc. Francouz říká, že bude spát na gauči v náhodném hotelu, který si vyhlídl. To je odvážné a velmi mě to inspiruje. Plus ušetřím 2x40 minut cesty (do rovnice jsem nezapočítal kvalitu spánku). Rozhoduji se. Vydávám se neznámým směrem a jdu najít hotel. Možná bude lepší si prostě koupit pokoj. Jdu asi 1km a jdu do šesti hotelů (je tu vyloženě jeden vedle druhého), ve 4 mají zavřeno a ve dvou říkají, že nemají místo. Jdu to dát "na Francouze". Vcházím do hotelu, sebevědomě zdravím místního vlídného nočního hlídače jasným "hello", procházím kolem něj a hledám gauč. Nacházím. Ulehám.
Můj nervový systém se dostává do stavu, ve kterém bych byl schopen čelit náhlému útoku tygra. Slyším plno zvuků, mimo jiné Candy crush, které hraje hlídač. Hluboce lituji tohoto dnešního rozhodnutí. V duchu si říkám, že bude alespoň o čem psát. Ulehám na batoh s tepem alespoň 160, a každý zvuk ho zvyšuje o pár bodů alespoň na 5 minut. Ať už je to auto na ulici, dokončený level od hlídače, nebo hosté hýbající s postelema v pokojích (????). RedBull hraje vedlejší, ale zásadní roli. Mám pocit, že tam ležím alespoň hodinu a půl. Netuším, kolik to mohlo být doopravdy. Myšlenkami panikařím, přemýšlím jestli italští noční hlídači hotelů můžou nosit u sebe revolver, kdyby potřebovali rychle reagovat na zloděje (nebo na Čecha na gauči) (ano, naprosto rozumná myšlenka). Dávám si přes hlavu polštář a usínám na několik hodin.
Ráno se mi chce na záchod, musím tedy hotel opustit. Je nutno projít kolem hlídače. Ten si evidentně nevšiml, že nemám pokoj a ptá se, jestli jdu na check out. Nestačím ani zpracovat, na co se vlastně ptá, tak říkám yes, I'll be back in 5 minutes. Hlídač se diví proč chci odejít z hotelu a přijít za 5 minut a říká, že mu mám dát klíče - když jdu na checkout. Ujišťuji ho, že z hotelu odcházím pouze na 5 minut. Omlouvám se ti, hlídači.
Je 6 ráno, svítá. Čurám v nejbližším parku a jdu do dalšího hotelu. Tam se ptám, jestli bych se u nich nemohl vyspat na 3 hodiny. Dostávám poloviční cenu (45€) a klíče. Sprchuju, čistím zuby, hajám 4 hodiny. Budu muset pracovat ve včerejším zpoceném triku.
ㅤ
ㅤ
Přicházím do práce a Borat (nejméně trpělivý z barmanů) se směje mému účesu, a ptá se jestli jsem spal na ulici. Kdyby jen věděl.
Čeká mě další den v práci a já věřím (a asi i doufám) že další dny budou nudnější.