Minulý příspěvek jsem dopsal ve 02:30 a jak jsem psal - rozhodl jsem se, že místo 40min cesty k Johnovi tam a 40min zpátky si najdu nějaký hotel v centru. Obešel jsem 4 hotely, 3 z nich byli plné, čtvrtý byl za 200€/noc. V pátém Hotelu Miami ale měli dostupnou jednu malou místnost. Tam jsem se tedy 8 hodin vyspinkal a ráno šel pěšky do práce (6 minut chůze 🥰)
Mám se dobře, neobědvám a potom obědvám
Poslední příspěvek končil dramaticky. Opravdu teď dělám jenom večerní směny (17:00-24:00), dostávám za to 50€ (ve výsledku lepší plat než když jsem dělal dvojsměny). Mám teď tedy čas na 9h spánku (moc nerozumím proč spím tak moc, ale tak to teď prostě je), dopoledne čas na sebe, neobědvám ať ušetřím, trajdám po Římě, obdivuju chrámy, sloupy, chrámky a sloupky. Jím vždy dvojchodový snídaňoběd před směnou a večeři mám ve formě salátu (salát, rajčata, mozarella, prosciutto, hodně mozarelly a prosciutta) po konci směny.
Dlouho teď nepřišel žádný příspěvek a to hlavně pro to, že není o čem dramatickém, či negativním psát. Srovnávám si sám se sebou co tu chci v Říme ve volném čase dělat, vylepšuju se v práci a v italštině. Cosi na sdílení ovšem mám 😎
Spolubydlící si mě všimnul 😳
Spím stále u Johna (mimo pondělky, kdy má spolubydlící day off). To znamená, že po jedné hodině ranní si odemykám, dělám tři kroky do své místnůstky, vcházím, zavírám a místnůstku zamykám. Chodím spát smradlavý a špinavý, protože chodit do koupelny se Spolubydlícím přítomným v bytě je příliš riskantní. Vždy s sebou z práce beru flašku vody a po cestě musí být vykonána toaleta, jinak se přes noc nebudu mít dobře. Nebo musím čůrat do flašky. To zatím naštěstí nebylo nutné.
Následuje jedna nehoda. Vím, že spolubydlící odchází do práce okolo 10 hodiny a mám za to, že je v práci až do cca jedné hodiny v noci. Já si tedy v klidu sprchuju, myju prádlo, suším prádlo, zhazuju sušák na zem a v tom slyším kroky a hlasité bouchání na dveře.
Začnu psát krátké věty aby to bylo dramatické.
Panika.
Spolubydlící bouchá na dveře a říká u toho “John?!”, “John??”. Já ležím na posteli a ani nedutám. Píšu Johnovi do Mnichova přes Whatsapp co mám dělat. Spolubydlící pokračuje asi 5 minut, potom ho to přestane bavit a jde zpátky do svého pokoje. John píše že mám být prostě zticha a nic nedělat. Ale že bude asi problém odejít, protože na mě bude Spolubydlící možná čekat (a pochopitelně chtít vysvětlení).
Dozvídám se že od 3 do 6 Spolubydlící není v práci. Já ale potřebuji být ve svojí práci v 5.
Daří se mi proklouznout bez povšimnutí, abych ušetřil drahocené sekundy, nezamykám za sebou dveře od pokoje ani od hlavních dveří.
Nový poznatek: spolubydlící je od 3 do 6 doma.
Od tohoto dne tedy doma jsem od příchodu z práce až do 15 hodiny. Po této události je ale i tak každá činnost v bytě vysoce adrenalinová. Odemykání, zamykání, otevírání dveří, praní prádla, sprchování. Dochází mi, že může nastat úplně jakákoliv nečekaná událost a Spolubydlící může být doma. Tak uvidíme.
Barmanské úspěchy
V práci se mi daří dělat co se po mě chce a mám pár vylepšení, které mi (spíše než nadřízenému) dělají radost. Ilustruji v obrázkách.
Ještě to není pětihvězdičkový latte art, ale chutná to dobře a už se na to dá dívat.
ㅤ
Daří se mi taky dělat nějaké otočky s flaškami, míchátky a tak dále, takže je práce zábavná, a dostávám dost DÝŽEK (až na to že se dýžka potom dělí mezi celým týmem - prům. to dělá zisk tak 5€ na den).
Na hotelu s Američankami
Dále své schopnosti rozšiřuju o to, jak jako barman dostávat kontakt od pěkných turistek. Daří se mi to u tří Američanů (2x holka, 1x gay) z Utahu. Respektive, já dávám svůj kontakt jim 🤦♀️. Dávají si tequilla shoty, pina colladu a vodka-lemon a po tom si jedna Američanka říká o můj Instagram. Domlouváme se, že jim ukážu nějaké bary v okolí po konci mojí směny.
Čekají mě po konci směny u restaurace a já improvizovaně hledám bar (netuším nic o barech v okolí). Dáváme si pivo a já s nimi fascinovaně vedu interview o tom jak se žije v Utahu. Za prvé absolutně netuší kde je Česká Republika, já zase netuším kde je Utah. Fair enough. Zjišťuji, že Utah má státní Mormonské náboženství, takže nikde v republice legálně nekoupí tvrdý alkohol a vůbec všechny diskotéky, párty a nekřesťanské aktivity probíhají na černo.
Působí všichni hrozně rozmazleně. Říkají, že nepracují. Taky říkají že jsou teď na 3 týdenním tripu po celé Evropě. Mají z toho smíšené pocity. Prý Evropani moc kouří a strašně dlouho jedí. Prý jsou znavení z toho jak furt někde cestují, jsou zvyklí být doma a dívat se na jejich “favorite series”. Mají v plánu se do Evropy vrátit “až budou bohatí na jachtě”.
Je pozdě a zmiňují, že půjdou na hotel. Zmateným Američanům nabízím, že jim koupím taxi (netuší, že existuje jiná aplikace na Taxíky než Uber), tím, že ho kupuji já, říkám že se svezu s nimi, ať to mám blíže domů. Potom se snažím šikovně zeptat, jestli se cítí dostatečně odvázaně na to, aby nechali spát Čecha na zemi v hotelovém pokojovi. Souhlasí.
Čech tedy spí na zemi v hotelovém pokoji. (Další řádky autor nechává na fantazii čtenáře)
Hledám po Římě myš
Chci s Vámi sdílet ještě jedno dobrodružství. Přestala my fungovat myška od notebooku, bylo tedy třeba najít obchod s elektronikou. V Česku bych se asi podíval na stránky nějakého velkoobchodu, zašel tam v otevírací době a vrátil se domů s myší. Ha haa!
Nedaří se mi najít ani jeden velkoobchod, hledám tedy “nejlepší obchod s elektronikou v Římě”, cestuju přes půl Říma do obchodu s nejlepšími hodnoceními. Zjišťuju že tam není žádný obchod s elektronikou. Jdu do dalšího. Ten je zavřený. Bez vysvětlivky. Prostě zamčeno.
Další den rozhazuju sítě kolem mého místa bydliště a cestuji po 4 obchůdcích. Je 10 hodin dopoledne a všechny mají na Google mapách napsáno, že zavírají 13:30. První tři obchody zavřenym a vypadá to, že majitelé jsou někde na dovolené. U třetího obchodu už je 13:10, takže si objednávám Taxík ať to stihnu. Ten mi vysvětluje, že v Itálii funguje všechno na černo, obchody vedou Vietnamci/Arabové a teď že žádnou myš nenajdu protože mají všichni dovolenou. Na velkoobchod mám zapomenout. Radí mi, že mám zkusit hledat v supermarketu (kde je mizerná šance, že najdu myš), nebo zkusit hledat po čínských obchodech se smíšeným zbožím.
Každopádně. Obchod číslo 4 který jsem našel na mapách má otevřeno a kupuji myš. Já i taxikář jsme v šoku.
Post scriptum
V dalších dnech mě čeká hledání ubytování na pondělí (kdy je Spolubydlící doma), návštěva mé sestřičky (a ubytování v hotelu 😎). Vylepšování italštiny a barmanství. Taky bych si chtěl koupit kurz dělání italských těstovin.
ㅤ
